Můj příběh jako každého z nás začíná v dětství. To moje nebylo ale vždy veselé, bylo plné strachů a bolesti. O tom zde ale nechci psát, to Vám třeba povím někdy osobně. Jen zmíním to podstatné, že i já jsem před mnoha lety procházela terapiemi, kde jsem si čistila svoje bolestivé emoce pěkně nastřádané od dětství.  Mám tedy bohaté zkušenosti s různými metodami, prošla jsem různými výcviky a kurzy, nejvíc jsem ale stejně načerpala ze svých vlastních prožitků a následné práce se svou myslí. Jeden silný příběh Vám ale povím. 

Před více než dvanácti lety se mi po jednom nevinném zážitku, kdy mi klesl cukr v krvi a já začala omdlévat, se mi spustily panické ataky. Celé to začalo tím, že jsem pár let před tím měla poúrazovou trombózu dolní končetiny a měla jsem uvnitř sebe velký strach z embolie. Tímto zážitkem se mi spojilo omdlívání se strachem z embolie a můj mozek to vyhodnotil, že umírám. A tak začalo "peklo" v mé hlavě. Navštívila jsem nejdříve svého obvodního lékaře, který mi říkal, vrať se do práce a ono se to zklidní. Jenže opak byl pravdou, ataky byly čím dál silnější a častější. Došlo to až k situacím, kdy jsem večer už nemohla ani usnout a už mi prolétalo hlavou, že skočím pod vlak, protože tohle se nedá vydržet.

A tak jsem skončila v rukou psychiatra, který mi nasadil antidepresiva. A k tomu jsem dostala informaci, že léky zaberou až za cca 2 měsíce. S tímto jsem odcházela z ordinace, v hlavě šum a obrovský strach a jediné na co jsem myslela, že tohle nevydržím a pod ten vlak skočím. Asi týden jsem jedla poctivě léky, když mě cosi osvítilo a došlo mi, že tudy moje cesta nevede. A tak jsem léky vysadila a pustila se do boje s panikou a úzkostí. A ta cesta trvala dlouhých 5 let, začala jsem hledat, jak se z toho dostat. První dny jsem jen chtěla neumřít, ale "umírala" jsem prostě kdekoli a kdykoli. Jakmile jsem přežila několik těchto šílených atak, začala jsem si uvědomovat, že musím začít něco se sebou dělat. Začala jsem tedy léčit svá zranění nejdřív pomocí rodinných konstelací, následovali individuální terapie, regrese, meditace, jóga... A že začátky byly bolestné a kolikrát jsem měla stavy, že i u té terapie určitě umřu..:-)

A přišlo pochopení, že se vše děje pouze v mé hlavě a že to mohu ovlivnit. A tak jsem četla, zjišťovala informace, všechno jsem zkoušela na sobě, pracovala jsem se svoji myslí a moje hlava se postupně uzdravovala.:-) A pak přišel den, kdy se to všechno spojilo a já se rozhodla, že budu předávat svoje zkušenosti dál. Že tohle je moje poslání. A abych na to měla "papír", nastoupila jsem na terapeutický výcvik. Nejvíc ale čerpám ze svých vlastních zkušeností, neboť to je nepřenositelné a nelze se to nikde naučit.  Jen člověk, který to sám prožije se může do druhého vcítit. A to já vnímám jako svůj velký dar. Zároveň dlouhodobě ve mě zrálo poznání, že nejen o psychiku je potřeba pečovat a tak mé cesty logicky vedou ke studiu celostní medicíny.

Celá ta moje dlouhá cesta mě nakonec dovedla k poznání, že ze všeho nejvíc potřebujeme pochopení, zpracování emocí a navrácení se k sobě samým. Neslíbím vám, že vyřeším vaše trable a problémy, a ani od toho tady nejsem, to je váš díl práce. Nemusíte žít život v bolesti a utrpení.